D. Šimon: Před kluky je třeba smeknout klobouk

To je na dlouhé povídání. Abych řekl pravdu, tak mne vždy bavil víc futsal než fotbal, ale bohužel nikdy nebyl placený natolik, že by se jím mohl člověk živit a mít ho jako práci. Takže jsem upřednostňoval fotbal. Až když jsem před deseti dvanácti lety s profi velkým fotbalem skončil, dostal jsem nabídku z Helasu Brno, zda bych za ně nechtěl chytat. Já tedy stále ještě chytám v Libišanech, ale na tuto nabídku jsem kývl a začal hrát futsal. Po dvou třech letech jsem přestoupil do tehdy prvoligových Litoměřic, kde jsem ale už k chytání začal dělat i trenéra, vlastně spíše trenéra. No a pak jsem coby hráč Heřmanova Městce dostal nabídku, abych šel vypomoci futsalové Chrudimi na Ligu mistrů. Tato spolupráce trvala sice jen měsíc, ale asi jsem se osvědčil a od sezony 2021/22 jsem u týmu FK Chrudim coby trenér gólmanů.

Takže loni jste vlastně oslavil svůj první mistrovský titul?

No, nějaký už mám, ale nikdy jsem u vítězného klubu nebyl celou sezonu. Dá se tedy říct, že první je opravdu až zde v Chrudimi. Medaile za zisk Poháru SFČR už ale mám díky finálové výhře teď před Vánoci dvě (úsměv).

Když narážíme na nedávný zisk Poháru SFČR, jak jste ho oslavili?

Abych řekl pravdu, tak jen decentně. Kluci si byli sice sednout, ale zdaleka ne všichni, protože někteří Brazilci odletěli na svátky domů, do Srbska odjel i Radovanovič, takže na nějaké velké oslavy toho času moc nebylo. Navíc musím uznat, že jsme měli cestu za ziskem této trofeje dost usnadněnou, když jsme se utkávali se samými druholigovými soupeři a až ve finále nás čekala Slavia.

Od příchodu do Chrudimi máte na starosti dvojici brankářů Dudu – Javorski. Jaká je s nimi spolupráce?

Vůbec si nemohu stěžovat, takto mají vypadat profesionální gólmani. Oba na sobě chtějí pracovat, zlepšovat se a jejich výkony jsou pak vidět v soutěži. Dudu je kapitola sama o sobě, opravdu top brankář, ale i Dan Javorski, i když nedostává tolik příležitostí, tak když jde mezi tři tyče, odvádí velice dobré výkony. On je rád za každou minutu, kterou v brance stráví, protože přes Duda by se do klece nedostal asi žádný jiný v 1. Futsal lize.

Po vítězném poháru má tým vánoční volno. Kdy opět začnete s přípravou?

Poprvé se opět sejdeme 4. ledna a po nějakých dvou třech trénincích nás v sobotu čeká domácí duel s Českou Lípou, který se však kvůli opravě chrudimské haly bude už hrát v Heřmanově Městci. Samozřejmě ale kluci neleží jen u televize a cukroví, mají nějaké individuální tréninky.

Hráči asi ten odpočinek potřebovali…

Určitě! Za celý rok je před nimi potřeba smeknout klobouk, protože toho odmakali opravdu moc. Byla to velká dřina a v trénincích i při zápasech to neměli lehké. Každý trénink přitom chodí na sto procent, což se pak projeví tím, že se postoupí do dalšího kola v Lize mistrů, nebo že se vyhraje finále poháru. Co jsem na nich pozoroval, tak už toho měli ale fakt dost a ten odpočinek si zaslouží.

Na závěr přijdou trošku osobní otázky. Co o vás vím, tak vy zároveň ještě děláte trenéra u reprezentace U21?

Ano, je to tak. Zde jsem už asi šest sedm let, když mě oslovili tehdejší koučové Marek Kopecký a Martin Brůna. A přestože se trenéři obměnili, třeba Martin je teď u devatenáctky, tak já u jednadvacítky zůstal.

Také prý máte sedmnáctiletého syna, který se potatil a také chytá.

Adam je hráčem fotbalových Pardubic a podzim měl docela nabitý. Působil v osmnáctce a devatenáctce, ale několikrát byl i s třetiligovým béčkem. Navíc už občas chodil na tréninky i s ligovým A týmem. Celkem mu to jde, tak uvidíme, jak se mu bude dále dařit.

A ještě mi prozraďte, jak jste si užil Vánoce a zda jste dostal nějaký zajímavý dárek?

Dárky byly asi takové normální, jako vždy, zkrátka nic mimořádného. Vánoční svátky jsem si pak užil v kruhu rodinném, asi tak, jak by to mělo být. Hlavní je, že se potkáme s příbuznými a jsme všichni zdraví, což si ostatně jako všichni zase na Silvestra popřejeme.

Radek Pecina