Slováček: Měli jsme nejkvalitnější tým, ale vůbec jsme nenačasovali formu

Pan nepostradatelný. V Chrudimi kroutí už patnáctý rok a rozhodně se v nízkém věku dvaatřiceti let řadí mezi legendy. Tím není nikdo jiný než Matěj Slováček. I v letošní sezoně patřil mezi nepostradatelné členy sestavy futsalového velikána. Byť zažili Východočeši jednu z nejlepších sezon v historii, tak po prohraném finále s Plzní, je celkové hodnocení záporné. Chrudimskému kapitánovi sice končí smlouva, ale rád by nadále pokračoval a chce napravit zklamání z letošní sezony.

Nejlepší jízda Ligou mistrů, vítězství v Poháru, ale to nejcennější chybělo. Chrudim ve finálové sérii s Plzní vyhořela a zklamání ze ztráty titulu přetrvává. U jednoho z hráčů je však rozladění z této situace ještě větší.

„Je to pro mě obrovské zklamání, které stále trvá a trvat nějakou dobu ještě bude. Jako kapitán cítím za tým daleko větší zodpovědost,“ říká v rozhovoru pro Deník Matěj Slováček.

Jak se s odstupem času díváte na finálovou sérii s Plzní?

Přetrvává zklamání. Popravdě jsem to ještě moc neskousl. Víceméně ale Plzeň zaslouženě vyhrála. Už po tom prvním utkání to vypadalo příšerně, následně jsme se ale zvedli a dokonce jsme byli i lepší. Dělali jsme však naprosto zbytečné chyby, které si ve finále nemůžeme dovolit. Zároveň Plzeň výborně zvládala power play, což ji na vítězství stačilo.

V prvním utkání jste vybouchli 0:6. Byl to zlomový okamžik celé série?

Popravdě si myslím, že ne. Spíše nás ta vysoká prohra vyhecovala do druhého střetnutí. To konkrétně já považuji za zlomové. Vedli jsme 3:0 a vůbec jsme to takticky nezvládli. My jsme se snažili jenom bránit soupeřovu power play, za což nás potrestali. Chybělo nám i trochu štěstí.

Recept na powerplay

Kde byly největší rozdíly oproti loňsku?

Oba ty týmy byly jiné. Plzeň výborně posílila brazilskými hráči a přišli i další čeští reprezentanti. Měli hlavně širší kádr a stíhali nás fyzicky. U nás se mi zdá, že jsme moc dobře nenačasovali formu na letošní finále a nebyli jsme tedy na něj tak dobře připravení, jako v minulém roce.

Říkáte, že jste nenačasovali formu. Nevytrhla vás z ní i reprezentační pauza mezi čtvrtfinálovou a semifinálovou sérií?

Tohle je vždy problém. Letos ta pauza byla opravdu dlouhá, snad asi čtyři týdny. To tým rozdělí, což je ve výsledku znát. Na druhou stranu máme tak široký kádr, že kluci mohli normálně trénovat. Ale jak všichni víme, to nenahradí zápasový rytmus a hůř se pak do něj zas dostává. Musíme si však přiznat, že Plzeň má také hodně reprezentantů a byla v téměř identické situaci. Nemůžeme se tedy na to vymlouvat.

Jak je možné, že po těch letech stále nedokážete ubránit plzeňskou power play?

Je nutné si říct, že Plzeň to hraje velice dobře a k tomu má na to ideální hráče. Je to její největší zbraň. Když jsme si dělali analýzu, tak jsme dostali od Plzně ve hře 4 na 4 minimum branek, většina byla z power play. Oni ideálně čekají na chybu, až my se špatně posuneme a to trestají. Umí i nastřelit míč tak, aby se odrazil k jejich hráči, proto jsou tak nebezpeční. Na druhou stranu si musíme také říct, že když to bráníme dvacet minut, tak už ta pozornost klesá a vrátka se otevírají. Navíc se to brání velice složitě, jelikož Plzeň nasadí do hry pět hráčů, kteří absolutně nepotřebují šablonu a hrají to tak, jak to cítí. Ten obranný val tedy dříve nebo později přehrají.

Jak na to tedy reagovat?

Z mého pohledu by bylo dobré narušit jejich power play tím, že ji začneme hrát taky a nepustíme je k míči. Je to samozřejmě ale těžké, protože když vedete 3:0, tak se vám moc riskovat nechce.

Narážíte i na to, že Plzeň nemá při power play šablonu, ale tři nebo čtyři góly byly při této jejich hře téměř identické.

My jsme si to rozebírali. Zdánlivě to nebyly extra nebezpečné situace. Je to však nástřel před bránu z pravé strany a je možné, že se projevila únava a my jsme dobře nedostupovali. Z toho pak plynou takové zbytečné branky.

Proč vy tedy nesaháte častěji k power play, abyste i třeba s vaším brankářem Dudu podrželi míč.

K tomu přistoupit jde, ale Plzeň velmi dobře presuje. Musím však říct, že v tom třetím utkání jsme to zkusili a hráli jsme velmi dobře a vsítili jsme klíčový vyrovnávající gól. Na obou stranách jsou ti hráči natolik kvalitní, že ty šance s tou power play přichází.

Příliš mnoho faktorů proti Chrudimi

O celé sérii opět rozhodovaly penalty. Vzpomněli jste si na minulý rok?

Samozřejmě jsme věděli, že Libor Gerčák ty penalty chytat umí a má obecně takovou speciální auru, že ho ty míče trefují. Bohužel se tak letos nestalo. Z mého pohledu ty penalty už jsou pak spíše o štěstí, je to jednoduše loterie. Minulý rok jsme je zvládli my, letos oni.

Už jste říkal, že Plzeň před play off úspěšně posílila. Minulý rok chyběl letošnímu mistrovi Tomáš Vnuk. Byl i on tím pomyslným jazýčkem na miskách vah?

Měl těžké a dlouhé zranění. Dostal se však zpátky do formy a Plzni velmi pomohl. Je to platný hráč, protože je hodně produktivní a dokáže pomoct i v sehranosti té české čtyřky. Tím, že se on uzdravil, tak mohli točit celé čtyřky, což je velmi důležité v těch vyrovnaných sériích.

Byl naopak chrudimský hráčský kádr dostatečně konkurenceschopný?

Z mého pohledu to byl nejsilnější a nejkvalitnější kádr. Měli jsme hodně hráčů na každou pozici, ale na druhou stranu rozhodovalo to, že jsme neměli úplně nejlepší formu. Ale musím upozornit na jednu klíčovou věc, která dle mého náš výkon hodně ovlivnila. Vypadl nám totiž Martin Doša, který poslední dva roky je pro nás klíčovým hráčem, a to především do obrany. Na to se však nemůžeme vymlouvat.

Nepodcenili jste Plzeň i vzhledem k tomu úvodnímu utkání?

Neřekl bych, že to bylo podcenění. My jsme moc dobře věděli, že má nesmírně kvalitní tým. Byla to spíš směs nekoncentrovanosti a přemotivovanosti.

Asi největší změnou pro vás bylo, že celé play off jste nemohli hrát ve své tradiční domácí hale v Chrudimi, kde probíhá dlouhá rekonstrukce. Sehrál i tento fakt roli?

Obecně to pro nás byla veliká změna, že jsme museli po Novém roce do Heřmanova Městce. Co se týče tréninků, tak na tu halu jsme samozřejmě byli zvyklí, ale tu atmosféru to nenahradí. Nevejde se tam tolik fanoušků, což jsme pocítili. Další „překážkou“ bylo to, že jsme museli hrát zápasy až v sobotu. Natáhl se nám tak týden a je možné, že nás to ovlivnilo. Jsme ale profíci a neměl by to být rozhodující faktor.

Jaké z vaší stany bude hodnocení celé sezony?

My ji nemůžeme hodnotit pozitivně, protože se nezískal titul. Protože s tím se pojí výhled na Ligu mistrů v další sezoně. V tomhle je titul stěžejní. Samozřejmě získat pohár či výborné výsledky v Lize mistrů jsou fajn mety, ale ztráta titulu to přebijí. Kdyby jsme tu nejcennější trofej získali, tak by to rozhodně byla nejlepší sezona v dějinách klubu.

Vy jste byl s vašimi výkony spokojený?

Přišel jsem do přípravy po operaci menisku a musel jsem se dávat zdravotně dohromady, abych mohl vůbec nastoupit. To se povedlo až někdy koncem října. Do Vánoc jsem furt řešil nějaké problémy, ale dalo se s tím už hrát. Po Novém roce bych neřekl, že to pro mě byla povedená sezona. Mohl bych předvádět určitě lepší výkony, mohl jsem tomu týmu pomoct víc.

Je pro vás ligový pohár důležitý?

Upřímně nevím, jak k tomu přistupuje Plzeň, ta všechno „sází“ na jednu kartu (titul). My však chceme vyhrávat každé utkání, a proto i vítězství v poháru je pro nás důležité.

Už v jiných sportech se naráží na to, zda tyhle ligové poháry nejsou naprosto zbytečné, když vás to nepošle například ani do Ligy mistrů?

Je to další trofej, kterou člověk může získat. Je však zřejmé, že ty výhody nejsou žádné.

V Lize mistrů jste letos sahali po Final four. Jak hodnotíte působení v této nejprestižnější soutěži?

Mám jen ty nejlepší vzpomínky, protože když jsme odjížděli na první fázi, tak jsme se museli popasovat s rolí favorita a zvládli jsme to. Do Elite round jsme jeli s tím, že se tam musíme porvat. Lidi si mysleli, že dostaneme příděly a pojedeme domů. My jsme však od prvního utkání dokazovali, že na to máme. Navíc nás zastihla výborná forma a stálo při nás i štěstí, což v takové fázi turnaje potřebujete.

Říkáte, že lidi vám nevěřili. Všem jste ale vytřeli zrak.

(rozesměje se) To asi jo. Všichni si mysleli, že se budeme rvát s maltským týmem o třetí místo. Tím, že jsme už první utkání s Benficou dokázali zvrátit a remizovat s ní, nás nakoplo. Do druhého zápasu s Kairatem jsme tedy šli daleko více v klidu a především namotivovaní. S Almaty jsme přežili jejich tradiční úvodní tlak, kdy nás neskutečně podržel Dudu. Pak jsme zjistili, že se s nimi dá hrát a vyhráli jsme

Narážel jste na to, že forma vás v Lize mistrů zastihla v ideální formě, tak vyměnil byste si ji s tou ze závěru sezony?

Tím, že jsme v tom Elite round v uvozovkách také nic nezískali a neprobojovali jsme se do finální čtyřky, tak bych si ji asi vyměnil (úsměv).

Už asi při losu jste si říkali, že to bude „těžká písemka“?

Prvně jsme nebyli rádi, že budeme muset cestovat do Kazachstánu. To jsme nepotřebovali. Kairat jsme také nechtěli, protože to je top tým v Evropě a k tomu ještě Benfica. Na rovinu si ale člověk soupeře moc vybírat nemůže. Tam ta kvalita je všude.

Jaký jsou plány pro příští rok?

Zatím jsme nic neřešili, teď máme dovolenou. Vůbec nevíme, zda tu zůstane stejný tým. Uvidíme, jak se k tomuto neúspěchu postaví také vedení. Za mě bych byl ale rád, kdybychom to mohli příští rok odčinit a znovu se poprat o titul.

Kloubit práci s futsalem je složité

Vám končí smlouva, tak chcete, aby nadále váš futsalový život byl spojený s Chrudimí?

Zatím jsme se o tom nebavili, ale já osobně chci zůstat a neplánuji odejít. Jak jsem však říkal, záleží na vedení, jak se k tomu neúspěchu postaví. Doufám, že mi dají ještě šanci, abych se o další titul mohl poprat.

Jste kapitánem, tak berete neúspěch hůř než ostatní?

(vypálí) Beru! Je to pro mě obrovské zklamání, které stále trvá. Je to tím, že cítím za tým daleko větší zodpovědnost.

S reprezentací jste postoupili do elitní fáze kvalifikace na mistrovství světa. Je alespoň tenhle úspěch pro vás malým zadostiučiněním?

Jsme rádi. Řekl bych, že když jsme na reprezentaci, tak všichni taháme za jeden provaz. Vůbec klubovou příslušnost neřešíme. V zápasech to i podle toho tak vypadá. Jsem rád, že jsme postoupili, protože pro spoustu z nás to je poslední možnost, jak se dostat na takovou velkou akci. Pak už to přenecháme mladším (úsměv).

Zmínil jste vztahy v reprezentaci, kde dělá kapitána Lukáš Rešetár. Ten v Chrudimi zažil úspěšná léta, ale v utkáních to vypadá, že mu východ Čech moc k srdci nepřilnul.

Ty vztahy jsou naprosto normální. My všichni do toho utkání jdeme s tím, že se pokopeme a zanadáváme si. To tak je. Po finále jsme si podali ruce a řekli jsme si pár slov. Rozhodně nemáme mezi sebou nějaké konflikty, ten vztah je naprosto normální.

Spojujete kariéru profesionálního futsalisty s kariérou projektanta. Jak se to dá kloubit?

(rozesměje se) Složitě. V práci mi vychází hodně vstříc, že můžu dělat futsal tak, jak chci. V tom je to pro mě dobrý. Horší byla vysoká škola, ale do úspěšného konce jsem to dotáhl, což je hlavní.

Je v chrudimském kádru více pracujících?

Jsou tam samozřejmě kluci, kteří taktéž pojí práci s futsalem. Někteří dělají třeba brigády, ale takový Jarda Kubát má také klasické zaměstnání.

I po profesionální kariéře byste rád zůstal u futsalu?

Nechci to nikdy opustit. Nějakým způsobem se tomu věnovat chci, ale teď bohužel na trénování či jiné aktivity nemám čas

autor: Tomáš Mach/ Deník