400 gólů, Max je prostě borec!

Páteční utkání futsalistů FK Chrudim v Mělníku (výhra 9:2) mělo být úplně normálním ligovým mačem, ve kterém se očekávalo vítězství favorita a brzy po něm by upadlo v zapomnění.

Vše k tomu také směřovalo, tedy až do 27. minuty, kdy se podruhé v zápase zapsal do listiny střelců brzy čtyřicetiletý borec Východočechů – Brazilec Max. A právě tímto gólem se tento nestor prvoligových futsalových palubovek zapsal do historie, jednalo se totiž o jeho čtyřstou branku v české nejvyšší soutěži! V historických tabulkách je pak za Martinem Dlouhým druhý. Určitě pádný důvod, abychom tohoto chrudimského sympaťáka požádali o krátký rozhovor

Vstřelil jste čtyři sta branek v české lize a překonal tak bájnou metu, jaký je to pocit?

Přiznám se, že když jsem v Chrudimi v roce 2009 začínal, na toto číslo jsem ani nepomyslel. Teď jsem moc spokojený, šťastný. Vybavilo se mi hodně vzpomínek a zážitků, co jsem tu s futsalem zažil, a vzpomněl také na všechny spoluhráče a trenéry, které jsem tu potkal a měl možnost s nimi hrát. Na dálku bych chtěl všem poděkovat, protože tento můj úspěch je i jejich zásluha. Samozřejmě můj dík ale patří i vedení chrudimského klubu, že mne tady umožnilo v dobrých podmínkách hrát a v neposlední řadě i mé rodině, která vždycky stála za mnou.

K té „čtyřstovce“ jste se blížil již v loňské sezoně a nakonec se na ni celkem načekal. Je to úleva, že konečně padla?

Na začátku loňského ročníku jsem věděl, že jsem třetí v žebříčku střelců a že mi k ní chybí necelých dvacet branek. Pak jsem překonal v té době druhého Radka Mikana a blížilo se to, ale pořád jsem si myslel, že mi ještě pár branek chybí. Po góle do sítě Helasu mi ale bylo na tréninku řečeno, že jsem na čísle 398 a moje první reakce byla – ježíšmarja, to už je blízko, to musím dát! V Mělníku při mně stálo i štěstí, obě branky padly po standardních situacích, které trénujeme. Už nevím, co mluvit, prostě paráda… (smích)

Když jste v pátek jeli s týmem do Mělníka, tušil jste, že by to mohlo padnout zrovna tam?

Abych se přiznal, tak jsem si to přál. Říkal jsem si, že určitě nějaké šance přijdou a pokud je proměním, mohlo by to dopadnout. Bohužel hned v úvodu jsem jednu nadějnou příležitost k tyči nedal, pak se mi povedlo skórovat jednou, ve druhém poločase podruhé a bylo to. Dopadlo to dobře.

Když jste před patnácti lety přišel do Chrudimi, čekal jste, že tu vydržíte tak dlouho?

No to mě vůbec nenapadlo. Odehrál jsem první sezonu, přišla nabídka zůstat tu druhou, pak třetí a tak to nějak šlo. Myslím si, že jsem si to zasloužil svojí dobrou prací, ale prožít patnáct roků v jednom týmu je až nepředstavitelné. Určitě na tom má svůj vliv i to, že se jednak já v týmu a celkově s rodinou v Chrudimi už cítíme jako doma a je nám tu dobře.

Snad se na mě nebudete zlobit, když prozradím, že na konci listopadu oslavíte čtyřicáté narozeniny. Považujete čtyřstý gól jako takový svůj předčasný dárek?

Ano, je to tak, brzy mi bude čtyřicet a dal jsem si ho k narozkám (smích) A mám z něho radost. Jinak je mi ale jasné, že má futsalová kariéra se blíží ke konci a každý měsíc, každý zápas se to přibližuje. Proto musím poděkovat i Bohu, že mi umožnil být tak dlouho zdravý a vstřelit těch čtyři sta gólů. Co si budeme povídat, není to už zrovna jednoduché, tělo již po každém zápase i tréninku cítím.

Jak dlouho tedy ještě plánujete hrát a kolik ještě přidáte branek?

(smích) Gólů asi už moc nebude, již to moc neumím. Ale do konce sezony se určitě budu snažit pomáhat týmu seč budu moct a pak se uvidí. A ty branky? Prostě budu hrát, jak nejlépe to půjde, budu připravený a třeba si ještě někdy vzpomenu, jak se střílí a ještě tam někdy nějaký padne (smích).

Děkuji za rozhovor. Ať se daří a hlavně ať slouží zdraví. Radek Pecina