Grycyna: V Chrudimi se nám všem líbí

Nejvyšší česká futsalová soutěž má reprezentační přestávku, v níž národní výběr odehraje dva přátelské zápasy s Francií. Týdenního volna jsme využili k podrobnějšímu vyzpovídání jediné letní posily týmu FK Chrudim, 34letého ukrajinského univerzála Michajla Grycyny.

Na úvod mi řekněte, jak se to přihodilo, že jste se objevil tady v Chrudimi?

To je velmi jednoduché. Klub, za který jsem hrával, zkrachoval. Byl to klub, kde jsem se narodil, klub z velmi krásného města Lvov. A tak začalo hledání týmu, kde bych mohl v kariéře pokračovat. Pochopil jsem, že na Ukrajině už nezůstanu, moje žena se třemi dětmi chtěla žít v bezpečnějších podmínkách. Mluvil jsem se svým agentem, řekl mu, kterým směrem se chci ubírat, a začali jsme hledat. Přišlo celkem dost nabídek z různých zemí, ale mě nejvíc zaujala Chrudim, protože jsem věděl něco o její historii, a to ještě z doby, kdy to byl Era-Pack. V roce 2013 nebo 2014, tedy na začátku mé kariéry, jsme spolu byli na turnaji v Polsku, který pořádal klub Record Bielsko-Biala. Tehdy jsme tam sice proti sobě nehráli, ale právě tam jsem o futsalové Chrudimi uslyšel poprvé.

Jak může takový klub jako je Lvov zkrachovat?

Všechno se to stalo proto, že naším sponzorem byla firma Lvovenergo, která vyčleňovala hlavní část peněz na hráče týmu. Válka ale přinesla změny, financování se zastavilo a tým byl nucen ukončit své působení v ukrajinském šampionátu. My jsme dostali status volných hráčů.

Všichni víme, co se na Ukrajině děje. Zažil jste i vy válečnou vřavu?

Je to hrůza. Ztráty lidí, zničené rodiny, každodenní přílety raket - to se nedá popsat. Když jsme byli ještě doma, skoro každý den jsme shromažďovali všechny děti a scházeli do krytu. Tato válka mi vzala příbuzné a lidi, které jsem měl rád… Je hrozné, že je Ukrajina nyní v takové situaci. Jsem vděčný ozbrojeným silám Ukrajiny za jejich ochranu a modlím se, aby nastal co nejdříve mír.

My tady o vás prakticky nic nevíme. Můžete prozradit vaše futsalové úspěchy? A byl jste i v reprezentaci?

Samozřejmě je vždycky prostor pro zlepšení, ale celkově si myslím, že mám být s čím spokojený. Pětkrát jsem hrál Ligu mistrů, teď to bude s Chrudimí pošesté. Jsem mistr Ukrajiny a Běloruska, dvojnásobný vítěz ukrajinského poháru, s národním týmem jsem se zúčastnil dvou Mistrovství Evropy ve Slovinsku a Srbsku a také světového šampionátu v Kolumbii.

Teď jste již přes tři měsíce v Chrudimi. Jak se vám tu líbí?

Už se mi podařilo adaptovat na tým, už začínám i něčemu rozumět, a dokonce se snažím i sám mluvit (směje se). Tým je kvalitní, táhne za jeden provaz, když jsou nějaké problémy, kluci se snaží pomoct. Město je krásné a dobré pro život, celkově je tedy všechno v pořádku.

Je známo, že za vámi po měsíci přijela i rodina, manželka a děti. Jsou tu také spokojeni?

Rodina je tady se mnou a všem se nám tu líbí. Zařídili jsme každodenní záležitosti, jako je přípravu dokumentů, školy, lékaře, takže všechno je skvělé. Děti se také adaptovaly, už rozumí a mluví česky lépe než jejich rodiče (směje se). Syn Luka hraje v chrudimské fotbalové akademii, už si s dětmi vyměnil kontakty a skvěle s nimi vychází. Dcera Emilia začala s gymnastikou.

Také jsme už navštívili vaše hlavní město Prahu a zanechala v nás příjemný dojem. Naše plány jsou vidět v České republice co nejvíce krásných míst.

Na jak dlouho máte podepsanou smlouvu?

Aktuálně mám s Chrudimí smlouvu na jednu sezonu. Uvidíme, co bude dál.

Jaké je podle vás mužstvo FK Chrudim, jakou má sílu a jaké slabiny?

Jako hráč týmu jsem jednou ze součástí celého mechanismu, proto na tuhle otázku nemůžu podat žádné objektivní hodnocení. To by měli udělat spíše trenér a fanoušci. Já můžu jen říct, že tým pracuje, snaží se ze sebe vydat všechno a na to, jaký bude výsledek, si musíme počkat.

Umíte anglicky? Nebo jak zvládáte jazykovou bariéru?

Anglicky mluvím velmi špatně, manželka je v této věci v naší rodině lídrem. Moje komunikace se spoluhráči v kabině je většinou takovým „salátem“ jazyků, když něco řeknu, jsou v tom anglická, polská, česká a ukrajinská slova (směje se). Důležité je, že vnímáme podstatu konverzace a můžeme si vyměňovat myšlenky. Vím ale jistě, že je to každý den lepší a lepší.

Už jste se tady s někým blíže skamarádil?

Jsem kamarád se všemi v týmu, ale nejvíc dialogů vedeme s Romanem Marešem a Maxem.

Jsem si však jistý, že až se český jazyk trochu víc naučím, bude komunikace ještě rozvitější.

Odehrál jste zatím jen pár zápasů, přesto jste si nejspíš o české futsalové lize nějaký obrázek udělal. Jaká je oproti té ukrajinské? Nebo běloruské, kde jste také čtyři roky působil.

Samozřejmě už jsem si určitou představu udělal a myslím si, že rozdíl je v jasných outsiderech a lídrech tabulky. Na Ukrajině může lídra porazit jakýkoli outsider, tady se mi zdá, že je to nepravděpodobné. Rozdíl je v konkurenceschopnosti ligy, kvalitní mužstva si to rozdají o titul.

Na závěr mi prozraďte vaše nejbližší sportovní cíle.

Mé cíle jsou ambiciózní, a to vyhrát každý zápas, který odehrajeme, a nezáleží na tom, o jakou soutěž jde nebo jaký tým proti nám stojí. Vždy chci podat na hřišti to nejlepší, věřím, že se pak výsledek dostaví.

Děkuji za příjemný a upřímný rozhovor. Zároveň vám za všechny fanoušky FK Chrudim přeji všechno nejlepší k vaším nedělním narozeninám a ať se vám v našem týmu daří.