Záruba: Možná jde o nejhezčí gól mé kariéry
V úterý večer nenechali futsalisté FK Chrudim v brněnské STAREZ aréně nikoho na pochybách, kdo je favoritem semifinálové série play off mezi nimi a Helasem Brno, když utkání ovládli poměrem 8:1. Oproti domácímu zápasu byl sice začátek trochu pomalejší, dokonce několik minut prohrávali, ale pak se do toho obuli a druhý bodík série si připsali naprosto zaslouženě. Třemi vstřelenými góly se na vítězství podílel kapitán týmu Radim Záruba, jinak ale rodilý Brňák, který měl v ochozech řadu známých a fandila mu tam i maminka se sestrou. Právě jeho jsme požádali o klasický pozápasový rozhovor, který nemohl začít jinak než hodnocením odehraného střetnutí.
„Utkání bylo rozhodně těžší než to páteční v Chrudimi, ale na druhou stranu herně hodně podobné. Měli jsme tlak, vytvářeli si šance, bohužel ze začátku se nám je nedařilo proměňovat a pak jsme k tomu inkasovali takový smolný gól. Naštěstí jsme zůstali dát klidní a trpěliví a zápas se brzy otočil v náš prospěch.“
Naťukl jste obdrženou branku. Co se při ní stalo?
Trochu jsme zaspali při standardní situaci soupeře, ale to je futsal, to se někdy stává. Prostě tam proběhla špatná komunikace. Naštěstí to však byla soupeřova asi jediná šance za první poločas. Věděli jsme, jak hraje Helas, jak hrajeme my, a tak jsme od začátku do konce věřili, že výsledek otočíme.
Vy jste se na obratu podílel hattrickem…
Výjimečně to vyšlo (smích). Né, teď vážně. Tohle je moje hala, tady jsem vyrůstal a tady jsem se futsal naučil, takže se sem vždycky rád těším. Navíc tu byla relativně bouřlivá kulisa, což nás, hráče, ještě víc vyhecuje. Přiznám se, že mě vstřelené góly těší, ale hlavně jsem rád, že jsem pomohl našemu týmu k druhému bodu v sérii. My všichni totiž koukáme k tomu společnému cíli, který jsme si jako mančaft dali.
Berete mi z pusy další otázku, jak jste se coby rodilý Brňák na utkání těšil…
Já se do Brna těším vždycky, vždyť tu mám spousty známých. Ale že bych byl nějak extrémně vyhecovaný se říct nedá. Já vyrůstal v Tangu, takže hecnuté to bylo předtím, dnes už je to slabší. Helas je přece jen něco jiného, vždyť už nejsem v Brně přes deset let. Spíš se sem těším za těmi lidmi, tou halou, o které vím, že je dobrá a zahrajeme si v ní dobrý futsal. Chodí sem dost diváků, navíc se to postupně ještě zvedá, takže sem jezdím opravdu rád a myslím, že se sem budu vždycky rád vracet.
Pojďme se pobavit o vaší třetí vstřelené brance. Byla nádherně trefená z voleje, hodně podobná té Seidlerově z domácího zápasu. To takhle trénujete?
Ano, jedná se o herní kombinace, které cvičíme na trénincích. Máme v základním postavení více variant a v tomto případě jsme na sebe s Romanem (Marešem) koukli, já nešel na střelu po zemi, ale odskočil jsem si na volej a sedlo mi to parádně. Z této branky mám ohromnou radost, takové se totiž nedávají každý den a možná šlo dokonce o nejhezčí gól mé kariéry. Tyto situace mnohdy rozhodují vyrovnané zápasy, proto jsme oba s Romanem rádi, že nám to takhle vyšlo.
V pátek máte první mečbol sérii ukončit, povede se to?
Věřím že ano. Pokud nastoupíme stejně jako do těch prvních dvou střetnutí, tak o tom nemám žádné pochyby. Samozřejmě je tu známé klišé, že poslední krok bývá vždycky nejtěžší, ale to je u všech sportů. My prostě musíme dobře zregenerovat, opět se na utkání připravit a v něm odvést minimálně stejnou práci, jako v předešlých dvou duelech.
Autor: Radek Pecina.
